Motto expedice do Zóny zní “opatrnost a bezpečnost především”.

Současná situace v okolí Černobylu
Černobylská zóna není v současnosti zdaleka tak nebezpečná, jako byla v prvních dnech a měsících po katastrofě. Některé zdroje, většinou ty bulvární, zveličují z neznalosti rizika, která člověku v současnosti v zóně hrozí. Snaží se slovo Černobyl démonizovat, aby si pod ním každý představoval místo, kde se mu stane něco strašného. Katastrofa, která se v roce 1986 stala, byla obrovským neštěstím a tragédií. V současnosti, téměř 22 let poté již poučenému návštěvníkovi žádné riziko nehrozí. Sarkofág stíní radiaci a brání rozptylu kontaminovaného materiálu, vysoce radioaktivní předměty jsou zakopány hluboko pod zemí nebo uloženy v nově vybudovaném úložišti radioaktivního odpadu a cesty kde se pohybují lidé jsou dekontaminovány.
Co se týče radiační ochrany, předpisy ČR i EU (prováděcí vyhláška 307/2002 Sb. o radiační ochraně “atomového zákona” 13/2002 Sb.) doporučují obecný limit z umělého ozáření pro civilní obyvatelstvo max. 1mSv ročně. Tento limit v sobě nezahrnuje cca 1,75mSv ekvivalentní dávku, kterou každý získáme za rok z přirozeného pozadí (kosmické záření, záření země, průmyslových závodů, tepelných elektráren, …). Radiační pracovníci jsou limitování ekvivalentní dávkou až 50mSv ročně (max. 100mSv během pěti po sobě následujících let).

Na co si dávat pozor
- Radiace v Zóně pochází především z radionuklidů Cs-137 a Sr-90, které se po výbuchu uvolnily do vzduchu a zamořily půdu v 30km okolí elektrárny. Jejich rozmístění není rovnoměrné a přesně jej zachycují mapy. Takže z nich lze poznat, která místa jsou bezpečná a kterým místům se raději vyhnout. Rozhodně se vyhnout těmto třem oblastem – tzv. Rudý les (také Červený les – Red Forest) GPS 51°22’48.35″S, 30° 2’56.66″V dále trojúhelníku mezi Pripjatí a vodní nádrží GPS 51°23’59.83″S, 30° 5’59.27″V a bezprostřednímu okolí sarkofágu vč. pole západně od cesty směrem k rudému lesu (viz. mapa). Při cestě v okolí Rudého lesa byla jednou českou expedicí v zavřeném autě naměřena hodnota ekvivalentní dávky 26,6μSv/hod. Pokud by člověk na tomto místě zůstal nepřetržitě stát 37 a půl hodiny, vyčerpal by si svůj roční limit civilního obyvatelstva. V případě průjezdu kolem celého rudého lesa, který je cca 7km dlouhý a cesta bude trvat odhadem 7 minut dostane člověk dávku 3,10μSv což je desetkrát méně než třeba při rentgenu zlomeniny. Na této cestě je prý pro jistotu zakázáno zastavovat, asi aby si tam nepoučený návštěvník neudělal piknik…
- Kromě záření, které je limitováno limitem pro civilní obyvatelstvo 1mSv/rok je životně důležité vyhnout se vnitřní kontaminaci radionuklidy. Ale snad nikoho ani nenapadne jíst kontaminované ovoce nebo houby nebo cokoliv jiného co v zóně najde. Při kontaminaci dávkou stroncia hrozí to, že se usazuje se v těle organismů (v kostech) a je silným beta zářičem, naopak cesium se ze zasaženého organismu postupně vylučuje, to jen tak na okraj.  Dále se ve svrchní půdě, v rostlinách a v plodech koncentrují další nebezpečné látky Pu-241, dále postupem času Am-241 na které se předchozí radionuklid rozpadá (s poločasem 14 let). Americium 241 se rozpouští ve vodě a nebezpečné je po požití nebo vdechnutí především díky těžkým alfa částicím které se uvolňují při jeho rozpadu. Pít místní vodu v Rudém lese by snad nikoho nenapadlo a prachovým oblakům, se je lepší snažit se vyhnout, budou-li nějaká. Nosit roušku dle oficiálních doporučení není zapotřebí. Aktivita Am-241 (s poločasem rozpadu 433 let) naměřená v zóně je zhruba stokrát menší, než aktivita Cs nebo Sr, takže i jeho koncentrace v půdě a prachu je nižší. Určitě se hodí dlouhé kalhoty a triko s dlouhými rukávy a pokrývka hlavy, aby se kůže dostala do styku s co nejmenším množstvím půdy a prachu. Rukavice běžný návštěvník v zóně nepotřebuje, ale v případě kontaktu se zaprášenými předměty by bylo výhodou je použít k naprosté minimalizaci kontaktu kůže s prachem a v něm obsaženými radionuklidy.
Nejdůležitější ze všeho je s sebou mít spolehlivý měřič záření, nejlépe ekvivalentní dávky, který detekuje projevy přítomnosti výše popsaných typů radionuklidů. Existuje velice přesný a kalibrovaný měřič Gamma Scout vyráběný v Německu s garantovanou odchylkou max. 5 procent. Jen s pomocí měřiče se může člověk vyhnout místům, která jsou více kontaminovaná a zvolit jinou, výhodnější cestu. A být si jistý, že tam, kde se pohybuje mu nehrozí nebezpečí.
Pro představu jsem zkusil odhadnout, jakou ekvivalentní dávku by člověk dostal při běžné expedici během jednoho dne v černobylské zóně. Dle informací z cest do zóny, podložených měřeními, jsou nejméně hlavní spojovací cesty a většina míst kde se pohybují lidé dekontaminované a naměřené ekvivalentní dávky nejsou o více než 1,4μSv/hod vyšší než normálně. To by znamenalo, že by se člověk musel zdržovat v zóně nejméně měsíc, aby dosáhl ročního limitu pro civilní obyvatelstvo. To je poměrně dlouhá doba na to, že expedice je plánovaná na necelý jeden den. Velice hrubým odhadem bychom tak během devítihodinové expedice byli vystaveni ekvivalentní dávce 0,027mSv, což je zhruba tolik, co činí jeden rentgenový snímek u doktora. Jinými slovy stejná dávka, jakou dostaneme z přirozeného pozadí každých 5-6 dnů. Ještě jinými slovy, vyčerpali bychom si 2,7 procenta svého “civilního ročního limitu”.
Motto téhle expedice zní “opatrnost a bezpečnost především”. Hrát si na hrdinu a riskovat je kravina. Na youtube se povalují videa skupinky Poláků, která se proháněla po Rudém lese a nechala se ozařovat dávkami přes 100μSv/hod. zbytečně, jen pro srandu z toho, že měřič už přestal více měřit. Tihle “jaderní borci” jsou ti největší idioti…

Bezpečnostní zásady
Pokud se dodržují tyto zásady, považuje se cesta za naprosto bezpečnou:

• pokud možno používat dozimetr
• vyhýbat se průchodům a průjezdům místy s více než 30μSv/hod. a v místech s více než 10μSv/hod. se dlouho nezdržovat – takovým hodnotám se přibližují místa jako např. ruské kolo nebo autodrom v Pripjati a parkoviště vně areálu u sarkofágu
• nescházet zbytečně z asfaltových cest a chodníků, autem jezdit pouze po zpevněných cestách, prašným cestám se vyhnout a zvolit jinou trasu – při plánování přesné trasy podle Google Earth lze většinou rozeznat o jakou cestu se jedná
• mít pevnou obuv, dlouhé kalhoty ideálně s gumou dole na nohavicích (trekové kalhoty), dlouhé rukávy a kšiltovku
• nehrabat se v půdě nebo zaprášených věcech bez rukavic
• po návratu sprcha, oblečení vyklepat, případně rovnou vyprat

Plánek rozložení radionuklidů v zóně

Mapa rozložení radionuklidů v Zóně do programu Google Earth je k dispozici ke stažení.