Proč se lidé vydávají do míst, která byla postižena největší jadernou katastrofou v lidské historii? A proč se tam vydávají dobrovolně?

Tyto otázky jsme si kladli neustále. A odpovědi na ně nejsou úplně jednoduché. Z mnoha rozhovorů, ze spousty cestopisů se podařilo shromáždit ty hlavní motivy, proč se někteří lidé na tato místa vydávají. Snad pomůžou i vám v rozhodování, zda se do Zóny vydat, či zda zůstat raději doma.

Zaprvé je potřeba otevřeně říci, že cesty do Zóny černobylské jaderné elektrárny se rozhodně nemusíte bát. Někteří lidé mají z cesty divný pocit, především kvůli obavě z radiace nebo obavy z toho, jak budou reagovat ostatní. Důležité si v takovém případě uvědomit, že okolí většinou vnímá problematiku Černobylu zcela jinak, než člověk, který se o ni do hloubky zajímá a získává tím daleko jasnější znalost celého problému. Okolí může tak cestu odsoudit jako zbytečnou, případně i jako riskantní, neboť nezná skutečnou aktuální situaci. A z neznalosti plyne strach. Takového okolí si nevšímejte. Kdyby se všichni při svém zkoumání a hledání odpovědí na otázky řídili svým okolím, nikdo by nikdy nic odvážného nevymyslel a neuskutečnil. Jste  dobrodruhy, kteří se kvůli svému vlastnímu poznání odváží i do míst, kam se ostatní bojí. Pouštíte se do neznáma, abyste objevili a zakusili něco nového, dosud neobjeveného.

Pokusili jsme se shromáždit důvody, proč lidé do Černobylu jezdí. Pravděpodobně se v jednom z odstavců najdete. Až si budete exkursi zajišťovat, je dobré se o vašich motivech zmínit. Jen tak je totiž možné naplánovat vše tak, abyste byli spokojeni a dát dohromady skupinu, která jede do Černobylu s podobným cílem a očekáváními.

Extrémní turistika (hledání dobrodružství). Extrémní turistika prožívá v dnešní době obrovský boom. Zahrnuje cestování na nebezpečná či nehostinná místa (pouště, jeskyně, polární krajiny, džungle, hory, válečné oblasti, oblasti jaderného výzkumu, …) nebo zahrnuje účast na nebezpečných akcích (přechod zamrzlých jezer, plavby po rozbouřeném moři, …). Právě dobrodružství bývá nejčastějším motivem k cestě do těchto míst. Tím hlavním zážitkem v případě Černobylu je adrenalin z neviditelného nebezpečí v podobě ionizujícího záření a z opuštěnosti místa v případě Pripjati. Radioaktivita je právě díky těmto vlastnostem pro mnoho lidí zvláštně fascinující. Touha zažít pocit, že jsou tím neviditelným nebezpečím obklopeni. Dobrodružství bývá umocněno ještě více tajemností Zóny, touhou prozkoumat tato místa, která se svou bizarností vymykají všemu běžnému kolem nás. Tento motiv je uplatněn např. v magickém Tarkovského filmu Stalker nebo v počítačové hře S.T.A.L.K.E.R Shadows of Chernobyl. Film Stalker najdete v naší Videotéce, stejně tak i ukázky z počítačové hry.

Zcela odlišnou skupinou návštěvníků jsou ekoturisté.

Ekoturistika. Ekoturisty láká do těchto míst touha po poznání místa, kde lidská pýcha zasadila těžkou ránu přírodě, ekosystému a společnosti lidí, kteří žili a žijí v okolí. Návštěva takového místa umožní se intenzivně zamyslet nad příčinami a vyvodit si z nich poučení. Návštěva tak slouží též k osobním růstu a uvědomění si důležitosti vlastní ekologické odpovědnosti. Může to být také vyjádření účasti s obětmi havárie a vystěhovanými lidmi a účast se zničenou přírodou. Ekoturisté chápou Černobyl jako symbol katastrofy, která hluboce zasáhla a ranila nevinné lidi i přírodu. Cílem cesty do Zóny je získání vhledu a citová účast, uctění památky nevinných, kteří touto katastrofou nejvíce utrpěli. Hasiči, likvidátoři a tisíce zdravotně postižených a vysídlených lidí. Motivem je také vyjádření nesouhlasu proti jadernému světu a nedemokratickému systému, jehož zpupnost problém způsobila. Tímto psychologicko sociálním aspektem černobylské havárie se nejlépe zabývá rozsáhlý a velmi emotivní britský dokumentární film Černobylské srdce který doporučujeme před cestou zhlédnout všem, kteří se v tomto odstavci našli (film naleznete zde ve Videotéce).

Touha po poznání láká do Zóny osoby podobným způsobem jako každá jiná exkurse. I když tato exkurse daleko víc svoji jedinečností. Přímo na místě lze totiž získat mnoho cenných informací podpořených okamžitým vizuálním dojmem. Mnoho se lze naučit o jaderné technologii, technice a důvodech jejího selhání. Naučit se dá mnoho o způsobu vyrovnání se s rozsáhlými následky havárie, způsobu vedení rekultivačních prací a mezinárodní spolupráci. Obzvláště přínosná je diskuse přímo se zástupci černobylské elektrárny, kteří pracují přímo na místě a disponují nejnovějšími informacemi a jsou ochotni se o ně podělit. Výborným zdrojem především historických informací o Černobylu je muzeum černobylské havárie v Kyjevě.

Rozšíření všeobecného povědomí a odstranění mýtů prostřednictvím sdělení zážiků láká do Černobylu především novináře a filmaře dokumentaristy a fotoreportéry. Nejčastěji sem jezdí k příležitosti výročí havárie, tedy koncem dubna. Cílem je vytvořit reportáž, která připomene lidem to, co se stalo a některé z nich přiměje k zamyšlení nad důvody a následky havárie a ovlivní jejich smýšlení. Cílem bývá také poučení lidí, kteří nechápou zcela jasně, co je radioaktivita a jaké nebezpeční z ní plyne. Jedině pomocí objektivních informací lze šířit osvětu a vysvětlit, že Černobyl není žádným tajemným démonem, který by nás ohrožoval svými pařáty, ale je zcela reálným problémem, který se řeší.

Umění. Divokost přírody, bizarnost obřího objektu sarkofágu a největší opuštěné město na světě. Tyto místa svoji neobvyklostí vzbuzují velmi silné emoce, které motivují umělce k tvorbě. V Pripjati, městě duchů vzniklo mnoho uměleckých fotografií, z nichž nejznámější je hlava panenky v opuštěné mateřské školce. Pripjaťské zdi zdobí černé graffiti duchů, kteří zhmotňují představy jednoho umělce z tohoto místa. V Pripjati existuje mnoho symolických míst, kresba Lenina na jednom z paneláků, hlásající cestu ke světlým zítřkům, rezavý symbol srpu a kladiva tyčící se nad střechou nejvyššího domu ve městě, atd. Pripjať je skanzenem nedávno minulé doby, který zde zůstal kvůli havárii lidmi téměř nedotčen. Jen divoce rostoucí stromy a keře nahlodávají zdi domů a podrývají rozbité asfaltové cesty. Jako velký vládce nad městem se nedaleko při pohledu z nejvyšší budovy tyčí obří sarkofág černobylské elektrárny.

Našli jste se v některém z odstavců? Pak nedejte na to, co vám říkají ostatní, neváhejte a vyražte do Zóny, sami nebo se skupinou podobně smýšlejících lidí. Cesta pro vás bude přínosem.

Znáte další důvody, proč Černobyl navštívit? Podělte se s námi o ně mailem info (at) pripyat (dot) eu

Hledáte podobně naladěné cestovatele jako jste vy? Napište nám nebo do diskusního fóra v krátkosti proč chcete jet.